Česká republika

Dějiny

Počátky samostatného českého státu spadají do druhé poloviny 9. století (Velká Morava). V letech 1526–1918 byly české země včleněny do rakouské monarchie, v letech 1918–1992 (kromě druhé světové války) byly součástí Československa. Svrchovaný český stát byl formálně obnoven 1. ledna 1969 pod názvem Česká socialistická republika (od 6. března 1990 jen Česká republika, poté co Ústavní zákon vypustil slovo „socialistická“) jako součást federativní Československé socialistické republiky, od roku 1990 nesoucí název Česká a Slovenská Federativní Republika. Ta 1. ledna 1993 zanikla, čímž se Česká republika stala samostatným státem.

Přírodní podmínky

Povrch

Vodstvo

Území Česka leží na hlavním evropském rozvodí, což znamená, že většina řek zde má své prameny a odvádí vodu do zahraničí, zatímco z okolních zemí přitéká jen malé množství. Celostátní dlouhodobý roční průměr srážek, které jsou hlavním zdrojem vody, je 693 mm. Řekami odtéká asi 1/3 z tohoto množství. Území je odvodňováno do 3 okrajových moří Atlantského oceánu:

Podnebí

Podnebí v Česku je mírné a přechodné mezi oceanickým a kontinentálním. Vzhledem k převládajícímu západnímu proudění vzduchu a poloze vůči Atlantskému oceánu stoupá směrem od západu k východu kontinentální charakter podnebí. Vzhledem k relativně malé rozloze území však rozdíly mezi východem a západem a mezi severem a jihem jsou malé. Místní charakter počasí a podnebí mnohem více ovlivňuje výšková členitost a nadmořská výška. Charakteristickým znakem klimatu je výrazně vyvinuté pravidelné střídání 4 ročních období.

Ochrana přírody

Krajina v Česku byla lidskou činností v průběhu staletí výrazně změněna, na mnoha místech i značně poškozena (např. těžbou surovin, průmyslovou a zemědělskou činností atd.). V současnosti existují zákony na ochranu životního prostředí, které platí všeobecně. Kromě toho se zvýšená ochrana a péče věnuje ekologicky cenným lokalitám, relativně málo poškozeným lidskou činností.
(2)Obyvatelstvo
Počet obyvatel Česka dosahuje 10 489 183 (k 30. červnu 2009), což je nejvíce od konce 80. let 20. století. Ze 44 států Evropy je Česko na 14. místě, podobný počet obyvatel mají 11. Řecko, 12. Belgie, 13. Portugalsko, 15. Maďarsko a 16. Srbsko (včetně Kosova).

Hustota zalidnění

Česko má v Evropě nadprůměrnou hustotu zalidnění - 133 obyvatel/km2, což jej řadí na 12. místo v Evropě. Pás nejnižší hustoty zalidnění lemuje jihozápadní a jižní hranici státu a tvoří jej okresy od Tachova po Jindřichův Hradec. Úplně nejnižší hustotu mají Prachaticko (37 obyvatel/km2) Českokrumlovsko (37,5 obyvatel na km2). Naopak nejvyšší hustotu zalidnění mají kromě čtyř městských okresů (Praha, okres Brno-město, okres Ostrava-město, okres Plzeň-město) také průmyslové oblasti jako okres Most, okres Teplice, okres Ústí nad Labem, okres Jablonec nad Nisou, okres Kladno, okres Karviná, které mají přes 200 obyvatel/km 2.

Národnostní složení
Podle výsledků sčítání lidu

v roce 2001 se k české, moravské a slezské národnosti hlásí téměř 94% obyvatel, čímž je Česká republika jedním z nejvíce národnostně homogenních států v Evropě (po Polsku, Albánii, Islandu a Maltě). Další národnosti byly zastoupeny následovně: slovenská (1,89 %), polská (0,51 %), německá (0,38 %), ukrajinská (0,22 %), vietnamská (0,17 %), romská (0,11 %), ostatní (2,47 %).

Náboženské složení
Počet obyvatel hlásících se k náboženskému vyznání postupně ubývá a v rámci Evropy má Česká republika 2. nejnižší podíl věřících (po Estonsku). V období let 1991 - 2001 klesl počet věřících o více než 1,2 milionu osob na 3 288 088 deklarovaných věřících (tj. 32,14 % obyvatel). Dominantní postavení zde má římskokatolická církev, k níž se při sčítání lidu v roce 2001 přihlásilo 2 740 780 (tj. 26,8 %) obyvatel.

Politický systém

Česká republika je demokratická parlamentní republika. Výkonnou moc má prezident a vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let oběma komorami Parlamentu. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády.
Parlament ČR je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát.

Administrativní členění

Česká republika se administrativně dělí na 14 krajů, 77 okresů (okresy byly i po zavedení obcí s rozšířenou působností ponechány především pro statistické účely a státní správu), 204 obcí s rozšířenou působností. Dále je území republiky administrativně spravováno 384 pověřenými obecními úřady. Celkem se v Česku nalézá 6 249 obcí. Státní správu vykonávají všechny jmenované složky administrativního dělení vyjma obcí, samosprávu také všechny složky kromě okresů.
Od 1. ledna 2000 bylo ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. zřízeno 14 vyšších územních samosprávných celků, jejichž názvy obsahovaly slovo kraj. Současně byly novelizací Ústavy tyto nové celky nazvány kraji, přestože dosud nebyly zrušeny územní kraje z roku 1960. Krajský úřad je krajským orgánem vykonávajícím též přenesenou působnost státní správy; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor. Územní kraje ani samosprávné kraje nerespektují hranice historických českých zemí. Území Jihočeského kraje, Jihomoravského kraje, Pardubického kraje a kraje Vysočina se nachází jak v Čechách, tak na Moravě a území Olomouckého kraje a Moravskoslezského kraje se nachází jak na Moravě, tak v Českém Slezsku.

Použité zdroje

Česko. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2011. vyd. [cit. 2011-10-19]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Česko.